Faktografie
Založeno: | 1836 |
Zrušeno: | 2013 |
Výroba: | obvazový materiál, vata, gáza |
Zaměstnanců: | max. 140 |
Vlečka: | ne |
Náhon: | na řece Svitavě, zrušen koncem 20. století |
Nejstarší záznamy o přádelně v Rozhraní pochází z roku 1836, kdy stavbu zadal a o dva roky později převzal Antonín Pirschl ze Svitav. Přádelna tedy stála severně od Rozhraní na místě odbočky na Chrastovou Lhotu dřív než po levém břehu řeky v bezprostřední blízkosti továrny prorazila železnice z Brna do České Třebové (1848). Původně se jednalo o mlýn s valchou a přádelnou, později přibyla tkalcovna a v roce 1908 celý objekt vyhořel. Při následné rekonstrukci byl přestavěn na byty a sklady a samotné výrobní prostory se přesunuly severněji na místo současné továrny (sbourána na přelomu let 2013 a 2014).
| Ráčkova přádelna v těsném prostoru mezi železnicí a řekou pod odbočkou do Chrastové Lhoty. |
Areál Pirschlovy a Ráčkovy přádelny zabírá protáhlý pozemek mezi železniční tratí Brno - Česká Třebová a silnicí Brno - Svitavy na levém břehu řeky Svitavy. Areálu vévodí přibližně 40 m vysoký komín ze světlých cihel se zdobeným podstavcem, pavděpodobně nejhezčí ze všech továren v údolí Svitavy. Hlavní výrobní budova z roku 1908 je čtyřpodlažní, obdélníkového půdorysu s vystupující výtahovou šachtou na severní straně. Starší výrobní budova stojící jižněji je trojpodlažní, s vyšším sklonem střechy a nápadnými komíny, fasáda je zdobená mozaikovými pásy ze stídavých tmavých a světlých kachlí.
Továrna se průběžně rozšiřovala o další budovy, k nejzajímavějším patří vila majitele z roku 1900 a sklady postavené na opačné straně dnešní silnice Brno-Svitavy, sbourané roku 1978. V roce 1934 rodina Pirschlova továrnu prodává vzhledem k úmrtí majitele a jeho mladšího bratra, po krátkém vlastnictví pana Poláka, který měl v úmyslu továrnu sbourat uniká na dalších 79 let svému osudu a dostává se do majetku rodiny Ráčkovy z Brna. Pokračuje zde výroba zdravotního materiálu pro armádu až do roku 1938, kdy po záboru Sudet hitlerovským Německem vzniká v úzké soutěsce mezi továrnou a skalnatou strání hraniční přechod a celnice mezi Československem a Němecekem. Do budovy se stěhují celníci a vydrží zde prakticky až do konce války. Obdobný hraniční přechod je vystavěn na opačné straně továrny na železniční trati.
| Pohled na hlavní výrobní budovu po započetí demolice od severu. |
| | Přádelna byla několik let na prodej. Demolice ji shodou okolností čekala přibližně ve stejnou dobu jako její větší sestru Vitku. |
|
Po znárodnění v roce 1948 je přádelna postupně začleněna do koncernů Moravan, Textilia a Oděvy Brno, výroba postupně ustupuje skladovým prostorům, od roku 1952 úplně. V roce 1992 je navrácena v restituci rodině Ráčkově, která areál pronajímá pro drobnější dílenskou výrobu až do konce roku 2013, kdy je areál prodán a prochází demolicí většiny budov. Posledním majitelem v roce 2014 je společnost Renokov Steel s.r.o. ze Znojma.
| Pohled od jihu, v popředí původní výrobni budova, později přestavěná na sklady a byty. |
| | Očesaná fasáda směrem k železniční trati a řece. Tady končilo za 2. světové války Československo. |
|
Zdroje
- Dostálová, A. Pirschlova, Ráčkova továrna Rozhraní,okres Svitavy, Pardubický kraj. http://calla-palustris.blgz.cz/2012/10/industrialni-architektura-Pardubickeho-kraje-Rackova-tovarna-Rozhrani.html (accessed 2014-06-02).
- Horák, J. Osobní korespondence a diskuze.
|